Deník průvodkyně ženstvím

Ta pravá cesta vede dovnitř, odkud můžeme pozorovat vlastní tělo a dívat se na něj ze svého nejniternějšího bytí.

Jedinečnost

24.06.2021

Televizi nemám posledních pár let a zprávy na internetu jsem přestala číst krátce poté, co byl před rokem, v březnu 2020, vyhlášen první nouzový stav. Měla jsem pocit, že je to najednou svět na míle vzdálený mé realitě.

Když v průběhu individuálního online sezení někomu vypadne karta Nic či Smrt, pak to neznamená smrt v klasickém slova smyslu. Tyto dvě karty velmi silně vnímám jako transformační, kdy odpadá něco starého a vzniká tak prostor pro nové.

Za ten poslední rok se kolem toho nás dělo a stále děje opravdu hodně. Změny z minuty na minutu. Dříve jsem tohle neznala. Nerada jsem škrtala ve svém diáři a rušila již domluvené a naplánované. A ač se to zdá téměř neuvěřitelné, pak to není tak dlouho - možná 3 roky zpět - jsem si dala (pro mě velký) úkol...

"Abys měla dost lásky pro ostatní, musíš probudit velkou lásku k sobě samé.

Od dětství nás druzí učili, abychom se dívali všude kolem. Vnímali, co se děje kolem nás, v tom vnějším světě. Nikdo nám ale neobjasnil, že dívat se ven, kolem sebe, neznamená automaticky pustit podněty do naší mysli a reagovat na vše, co se kolem děje.

Co bylo je pryč a co bude, to teprve přijde. Jedno bylo a už jednoduše není - zmizelo tak z našich životů a to druhé ještě ani nezačalo. Svět už nikdy nebude takový, jaký jsme jej znali. Proto se zastavuji a mířím šíp do právě probíhající okamžiku. Jak to udělám? Třeba tak, že se zastavím, zavřu oči a svou...

Nic

29.04.2021

Právě nám končí jeden měsíc a ten nový je za rohem. Na konci každého týdne či měsíce si vždy rekapituluji, sestupuji do hlubin mé vnitřní krajiny a ptám se sama sebe - vím, kdo jsem? A kam vlastně jdu? Jaký další krok mohu udělat k dosažení mých cílů? Co se mi vlastně tento měsíc povedlo? Co mohu vylepšit? A co mohu v tom dalším měsíci vylepšit?...

Nové vidění

14.04.2021

Mnohdy se soustředíme na to, co nechceme a soustředíme se až tak moc, až tím bráníme, aby do našeho života vstoupilo to, po čem toužíme. Je to jednoduché - na co se soustředíme, to roste.

Dny i měsíce plynou čím dál rychleji a já se ptám, co a proč se to všechno vlastně děje? To, co jsme si (mnohdy pracně) vybudovali, se sesunulo jak domeček z karet a stále jsme stavěni před různé výzvy.

Tak dlouho jsme vše odkládali až na někdy, zpomalit jsme chtěli o víkendu nebo během letní dovolené. Náš odpočinek jsme odkládali tak dlouho, až musel zasáhnout život sám a zbrzdit nás jakýmsi nouzovým stavem.