Co se to s námi děje?

01.04.2021

Dny i měsíce plynou čím dál rychleji a já se ptám, co a proč se to všechno vlastně děje? To, co jsme si (mnohdy pracně) vybudovali, se sesunulo jak domeček z karet a stále jsme stavěni před různé výzvy. 

Možná se ti (nejen) v tomto období vyplavují strachy, které kolikrát ani nedokážeš určit, odkud pochází. Část Tebe bojuje, proti čemu vlastně? Potlačené emoce se derou na povrch, všechny nevyřešené záležitosti bublají a zajeté tendence a programy už prostě nefungují, jako před tím?

Silné emoce, návaly energií, že občas se člověk ztrácí, kde v tom všem vlastně je... Vnímám, jak ta velká transformace energií na planetě Zemi už nějakou dobu jede, a tak můžeme vnímat změny všude okolo i tam, kde bychom je vůbec nečekali. V mém životě vnímám, že to sebou přináší puštění starých vzorců a programů, které již v těchto nových energií jednoduše nefungují. Ty staré vzorce již dosloužili a nyní je již čas je v lásce, s pokorou a vděčností propustit a posunout se na své cestě o další kus, mnohem dál.

Ano, jsem připravena, že to může bolet, části mého já, jenž se bojí něčeho nového, nepoznaného se mohou vzpírat a bojovat proti té změně, pro kterou jsem se ve svém životě rozhodla.

Dovoluji si být pozorovatelem, nechávat vše volně plynout a nechat to sebou procházet. V jemnosti a harmonii. Plně se otvírám procesu, kterému i důvěřuji.

Jo, za ten rok, který tady mnohdy prožíváme v napětí, přichází mnoho změn a ještě nás mnohé čeká. Chaos i očista jsou nedílnou součástí té změny a to vše je nevyhnutelné.

Je to cesta. Cesta k sobě, do svého středu a ke svému zdroji. Všichni jsme součástí té jednoty.

Stačí se otevřít, věřit, dovolit si být, pustit a pozorovat. Dovolit si to všechno prožít a jít tou branou, která se právě otvírá. Dovolit si tou branou projít a dojít na druhou stranu. Na tu stranu, kde je láska, která pomáhá léčit stará zranění nás samotných, ale i matku Zemi.

Nechávám se prostoupit, vnímat a prožívat to léčivé i hřejivé světlo. To světlo energie, lásky i zdroje, které v sobě máme úplně všichni.

Vracím se zpět domů, domů do své vnitřní krajiny, kde mám všechny své odpovědi.

Kdekoliv se právě teď nacházím a čímkoliv procházím je přesně tak, jak to má být. V pořádku a je to pro mě to nejlepší, co může být. Ani ty, která právě teď čteš tyto řádky, na to nejsi sama. A je úplně v pořádku říci si o pomoc a sdílet to, co prožíváš. Můžeš si dovolit pojmenovat své pocity pravými jmény a být tak upřímná především k sobě samé. 

S láskou, 

Michaela