Jak jsem sebrala odvahu říkat ne

26.11.2021

V článku Konec té hodné holky jsem psala o tom, jak jsem se dlouhé roky snažila všem zavděčit a netušila jsem tak, že ve svém slovníku mohu mít zařazeno i slovo ne. V podstatě jsem dlouhou dobu sbírala odvahu k tomu začít říkat NE. To NE jsem neuměla říci nikomu, dokonce ani sama sobě. Ostatně častokrát je mnohem snazší říci ano. Ano je takovými imaginárními dveřmi k novým věcem, k novému poznání a k novým zážitkům, zatímco ne je takové přitažení ruční brzdy, vytvoření jakési bariéry nebo úplné zabouchnutí těch pomyslných dveří. 

V tom období, kdy jsem se snažila vskutku zavděčit každému ze svého okolí i jsem se snažila přijímat každou pracovní nabídku. Klidně jsem pracovala i 7 dnů v týdnu, bez jediného dne k odpočinku. Došlo to tak daleko, že ráno jsem budík sice slyšela zvonit, ale nebyla jsem schopna otevřít oči a vstát z postele, jak jsem se cítila špatně a vyčerpaná. To byl pro mne jasný signál toho, že se se sebou a svým přístupem k sobě samé, ale i k nastavení svých hranic musím něco udělat. V tu chvíli mi bylo více než jasné, že chci začít žít svůj vlastní život a ne život někoho druhého. Uvědomila jsem si také to, že bez toho slůvka NE to jednoduše nepůjde, pokud chci dělat to, co chci já a ne to, co chtějí druzí. Ano, v běžném životě jsou třeba i kompromisy, ale ty nejsou v tom, že budeme všem z našeho okolí ustupovat a že vše bezhlavě odsouhlasíme. Někdy je třeba v sobě si srovnat a ujasnit si, co vlastně chceme a stanovit si jasný cíl. Otázkou může být, jak se k tomu cíli dostat? Na to mám právě teď jednoduchou odpověď - vytvořme si plán, do něhož si zaneseme co nejvíce kroků, jak se k cíli přiblížit. Pokud si s tvorbou takového plánu nejsi jista, ráda vám s jeho vytvořením pomohu. 

Máš pocit, že i tobě dělá problém říkat ne? Pak se sama sebe zkus zeptat na následující otázky:

Co mohu udělat proto, abych se naučil/a říkat ne? 

A je něco nebo někdo, co mi s tím může pomoci? 

Na odpovědi si dopřej tolik času, kolik jen potřebuješ - odpověď dorazí v tu správnou chvíli. 

A co mě samotné pomáhá říkat ne?

  • slovo ne nikdo neslyší rád, ale je třeba si uvědomit, že to není žádná tragédie. Jsem si vědoma toho, že to slovo není příliš oblíbené, ale pokud jej použiji a něco tím odmítnu, pak k tomu mám jistě nějaký důvod
  • pro mne osobně byly a stále jsou skvělé na trénování telefonní nabídky na různé "úžasné" tarify, s kterými telefonní operátoři obvolávají klienty, jejichž kontakty získali zakoupením jakési telefonní databáze. V tuto chvíli je pro mne nejlepší skutečně sebrat odvahu a říci ne - ať již - děkuji, ale nemám zájem. Nebo - děkuji, ale nemám na tento hovor právě teď čas a nebudu ho mít ani nikdy jindy. 
  • mnoho lidí má stále potřebu své NE nějakým způsobem obhajovat - je to skutečně třeba? Ano, i já jsem s tím měla problém, ale musela jsem se naučit to ne říkat jasně. A pokud jsem odmítnutí dané věci či nabídky sama přesvědčena, pak druzí nemají potřebu mne stáhnout tam, kam oni chtějí. A vlastně ani pak nepotřebují cokoli na naší obhajobu. 

Když jsem NE začala zařazovat do svého slovníku, občas jsem se sama sebe ptala, proč, když něco nechci, pak proč mi dělá takový problém to odmítnout. Nejprve jsem na to neuměla najít odpověď, ale po čase mi došlo, že je to pro to, abych se druhým zavděčila a na sebe jsem zapomínala. 

Se zařazováním slova ne do mého vlastního slovníku jsem začala postupně přijímat věci, s kterými jsem sama v pohodě:

  • neptat se nikoho na to, jak vypadám v daném oblečení, protože málokdo mi odpoví upřímně
  • došlo mi, že než začnu řešit a hodnotit druhé, musím si nejprve zamést před vlastním prahem
  • neřeším, co si druzí myslí o mě- proč? Protože oni nežijí můj život a nešli v mých botách po cestě, po které jsem kdy šla a po které jdu právě teď. 
  • Nečtu bulvární články
  • Nehodnotím druhé a pokud mi na ostatních něco vadí, pak začínám vždy u sebe. Druzí jsou jen mým vlastním zrcadlem. 

Jsem přesvědčena o tom, že ve slovníku každého z nás by slovo NE mělo mít stejně důležité místo jako slovo ANO. Je skutečně dobré všem všechno odkývat a na vše říci ano, když pak díky tomu budeme zapomínat na sebe? 

A nezapomínejme na to, že každý z nás je jedinečným a že každý z nás je Mistrem svého vlastního života. 

S láskou, 

Michaela