Mami, tati, jsem dospělá!

12.01.2018

V dětství jsme na nich závislí a život bez nich je pro nás nepředstavitelný. Když se dostaneme do pubertálního věku, pak s nimi bojujeme a máme pocit, že nám nikdo, ale vůbec nikdo nerozumí a už si přejeme být dospělými, kdy budeme konečně svými rodiči respektováni. Ale ne každý dojde k tomu, že je rodiči respektován - ale co s tím?

Mají rodiče stále nadvládu nad mým životem? Zvládnu život bez rodičů? Přebírám odpovědnost za svá rozhodnutí, nebo k nim potřebuji souhlas svých rodičů? 

Často se setkávám s tím, že mnoho dospělých není svými rodiči respektováno, rodiče mají neustálou potřebu svým dospělým dětem mluvit do jejich života a to i přesto, že mají již svou vlastní rodinu. Vztahy mezi generacemi jsou někdy opravdu hodně stresující a problém vidím v tom, že každý z nich má odlišný pohled na svět a neumí se vzájemně respektovat. Nejtěžší je to, když rodiče nedokáží přijmout to, že jejich dítě je již dospělé a neustále zasahují do vztahů dospělého dítěte a jeho života. 

Nejčastěji to bývají matky, které nedospělost svého dítěte podporují  a jasně dávají najevo svou mateřskou úlohu. Rodiče poskytují dobře míněné, ale nevyžádané rady, které jejich dospělé děti rozčilují - během takové rozhovoru je třeba si zvědomit, že se nejedná o výtky, ale jen o vyjádřený náhled na danou věc ze strany rodičů. Všichni máme na výběr - buď se daným názorem budeme zabývat a nebo ho pouze vyslechneme a necháme ho dál běžet. V takové situaci je možné velmi takticky odpovědět - "Vážím si tvého názoru a děkuji ti za něj, ale se k tomu stavím takto, protože je to pro mne v tuto chvíli lepší a nevidím důvod k tomu to měnit.!

Velmi často se setkávám i s tím, že rodiče své dospělé děti považují za majetek, vyžadují naprostou oddanost a hájí se tím, že oni to se svými dětmi myslí přeci dobře a mnohokrát to zachází i k manipulaci a vydírání. Oprostit se od vlivu manipulativních rodičů je velmi těžké. 

Co je opravdu důležité v komunikaci se svými rodiči?

- vzájemná komunikace a rodičům vše vysvětlit s láskou, pokorou a bez jakéhokoliv vydírání (především toho citového)

- rodičům připomenout, že si jich vážíme a že si vážíme i všeho, co pro nás v životě udělali, ale to samé očekáváme od nich = vzájemný respekt

- vztah rodiče, děti a obráceně není bojem

- jemně rodičům sdělit, že již opravdu není čas na to nás vychovávat a předělávat, ale naučit se vzájemně vycházet

Myslím, že dospělý člověk nemusí svá rozhodnutí obhajovat ani je zdůvodňovat! Otec i matka jsou nedílnou součástí našeho života a jejich úplné odmítnutí naši situaci opravdu nevyřeší. Druhé - ani své rodiče - nepředěláme, ale můžeme změnit naše postoje a úhel pohledu na danou situaci