Navigace

Sem tam máme pocit, jako bychom ztratili směr...

...a přitom hledáme tu vstupní bránu, kterou máme přímo před nosem.

Místo toho, abychom začali naslouchat sobě samým a svým vlastním potřebám,

pak raději nasloucháme druhým a snažíme se je spasit.

V momentě, kdy přeci jen odložíme klapky a začneme naslouchat šepotu našeho vnitřního hlasu, pak najednou zaslechneme: Přestaň hledat kolem sebe a raději se otoč k sobě, do své vnitřní krajiny.

Málokdy se nám tomu našeptávání vnitřního hlasu chce uvěřit. 

Přitom ten čas už přišel. Právě teď.

Stačí si jen dovolit méně mít, více být a přitom vnímat, co se ozývá z té vnitřní krajiny.

Svému vnitřnímu hlasu, 

který je naším kompasem navádějící nás přes to vlnobití.

Stačí začít věřit sobě.

Ano, každý z nás je sám sobě tím nejlepším průvodcem.

Stačí jen vyrazit. 

S láskou,

Michaela