Ne-moc

07.02.2018

"Přiznáme-li si, jak se cítíme, a nevyhovuje-li nám to, můžeme to změnit" (Zdeňka Jordánová)

Když se řekne nemoc, co si pod tím vybavíte?

Nemoc se dá chápat i jako nemít moc nad svým vlastním životem, jako něco, co nám brání se svobodně rozhodovat. Poměrně často od druhých slýchám, jak nemohou cokoli udělat z nějakého důvodu. Např. Nemohu chodit cvičit, protože s těmi mými zády se vůbec neohnu. A jak ráda bych zpívala, ale sotva se do toho pustím, okamžitě ztratím hlas.. 

Mnoho lidí jsou snad na své problémy hrdí. Pokud zavedeme řeč na to, co vše jim nejde, jsou schopni barvitě vylíčit své neduhy a objasňovat souvislosti svých nemocí, kdy k nim přišli a kdo za to vlastně může. 

Sama pojem nemoc vnímám jako ne-moc - a že je to jeden ze způsobů, jak nejít za svým vlastním cílem a proč vlastně nedosáhnout všeho, co chceme. Fascinuje mě, jak někteří lidé opravdu věří tomu, že jim konkrétní část těla k dané činnosti neslouží a vůbec jim nedochází, že si takový problém vytvořili třeba právě proto, aby danou činnost nemuseli dělat. 

Někdy se mi zdá, že určitá zdravotní omezení jsou jakousi univerzální omluvou na jakýkoli neúspěch. Někdo nemohl běžet pro to, že ho bolel kotník a okolí plně chápe, že přeci daný člověk nemohl utíkat, protože ho prostě bolel kotník. Ale co když si tu bolest nohy přivodil právě proto, aby nemusel nebo nemohl běžet? Možná proto, že podvědomě věděl, že by nebyl mezi prvními

Naše tělo samo přesně ví, co je pro něj dobré. Tělo nám poskytuje informace o nás samých a našimi myšlenkami skrze naše tělo dostáváme odpovědi na vše, čím si nejsme jistí a dostáváme tak snadnou zpětnou vazbu. 

Myslím, že je třeba si pamatovat, že naše tělo je skvělým odrazem naší mysli a naše nemoci jsou pouze symbolické. Proto by nemoci berme jen jako zprávy přímo pro nás, které jsou o nás. Učme se tyto zprávy využívat - naše tělo je dokonalé a svými signály k nám vysílá zprávy, které nepřecházejme.