Nemůžeš-li ven...

20.03.2021

Tak dlouho jsme vše odkládali až na někdy, zpomalit jsme chtěli o víkendu nebo během letní dovolené. Náš odpočinek jsme odkládali tak dlouho, až musel zasáhnout život sám a zbrzdit nás jakýmsi nouzovým stavem. 

Sama toto období vnímám hodně silně jako období, kdy máme příležitost odstranit vše, co ve svém životě již nepotřebujeme, dovolit si přijmout nové a zatím nepoznané, přestat lpět na tom, co v mém životě již nefunguje a dovolit si zkusit dělat věci a reagovat na situace jiným způsobem. 

Ta současná situace nás navádí ke zpomalení, ne-li k úplnému zastavení. Sama mám větší potřebu svou pozornost obrátit dovnitř, než-li ven. A čím déle tato situace trvá, tím více si uvědomuji, že je třeba opustit ten stereotyp a udělat krok bokem, bokem z těch zajetých kolejí. Uvědomila jsem si a stále si uvědomuji, že vzorce, podle kterých jsem dlouhé roky jela a nefungovali, mohu pustit. Spolu s tím se mohu i více uvolnit. Uvolnit, plynout a být. Však kdy jindy mohu vykročit za tím, po čem toužím než-li teď? 

Jsem si i plně vědoma i toho, že do života každého z nás přichází cosi nového a že nic už nebude tak, jako dřív. Nic z toho, co bylo před korona obdobím se již nevrátí. To období, které trvá více jak rok, je pro mne velkou příležitost k inventuře mého života a zvědomuji si to, co je v mém životě důležité. 

Koronavirus naboural harmonogram i rozvrh každého z nás a spolu s tím i vše, na co jsme byli zvyklí. Vpadl do našeho života neuvěřitelně rychle a ukázal nám tak, že všichni jsme na jedné lodi. Všichni jsme si rovni a že během jednoho momentu vše v našich životech může být úplně jinak.

Ten čas navíc, který jsme každý dostali, beru jako velkou příležitost. Příležitost k návratu k sobě samé a k tomu, kdo jsem a kam mířím. Stačí přestat řešit co bylo nebo co bude a místo toho začít žít právě teď - v přítomném okamžiku. 

Přijímám tu příležitost, kterou nám všem život nabízí a začínám žít to, o čem jsem přesvědčena. Žít svou pravdu a to ze srdce. Vždyť kdo jiný, než já sama je tvůrcem mého života? A to platí u každého z nás. Je na každém, jak se chopí příležitosti. Však i činy každého z nás jen odráží to, jak věříme sami v sebe. 

Odkládám vše, co v mém životě již nefunguje, pojď to zkusit i ty a pojďme se vzájemně propojit a podporovat se. Právě teď máme ideální příležitost srovnat si všechny hodnoty a ujasnit si, co je pro nás důležité a co ne.

A ano, právě teď mnohem více než kdykoliv jindy na povrch vyplouvají otázky na témata života a smrti. Téma smrti jsme potlačili kamsi hluboko a dlouhou dobu jsme dělali jakoby nic a místo toho, abychom ji přijali jako běžnou součást života a naše nejbližší, kteří jsou od smrti jen kousek, jsme odložili kamsi pryč. 

Občas slyším otázky typu - žiji skutečně tam, kde chci opravdu žít? Je opravdu potřeba obklopovat se lidmi, které kolem sebe mám? Co jsem si vždy přála udělat, ale neměla jsem na to odvahu? 

Zkus si ty otázky položit i ty a dej si na odpovědi dostatek času.

Dovol si sestoupit do svého nitra, spojit se se svým srdcem i se svou duší a zkus to vše vnímat z pozice pozorovatele. Není přeci třeba nechat se prostoupit strachem a panikou, které se v nás druzí snaží vyvolat.

Ano, může se stát, že se přeci jen objeví nějaké obavy a strachy - to je přesně ta ideální příležitost je s láskou přijmout  a s pokorou je propustit. ¨

Každý z nás může změnit jen sám sebe - začít můžeme třeba tím, že nemůžeme-li ven, obraťme svou pozornost dovnitř. Nový svět můžeme začít tvořit tím, že začneme měnit sami sebe, ve své vnitřní krajině. Stačí se jen oddat té pravdě a zaposlouchat se do volání svého vnitřního hlasu, který nikdy nelže. 

Držím palce, nám všem a těším se na to, co nového nás čeká. 

S láskou, 

Michaela