Odvaha

26.01.2018

Mnoho lidí svá nejlepší léta stráví v prostoru, který je pro ně důvěrně známý. Většina z nich postrádá odvahu se vydat do končin pro ně neznámých a mají strach vystoupit z davu a něčím se od ostatních lišit. Proč? Protože na sebe nechtějí upozorňovat a zapadat do davu. Jednají tak, jak očekává okolí, oblékají se tak, jako ostatní. chovají se tak, jako všichni ostatní a to i ve chvílích, kdy se jim to nezdá správné a sami by jednali úplně jinak. Mnoho z nás nevnímá volání svého srdce a bojí se zkusit cokoli nového a odmítají opustit tolik bezpečné a známé břehy. A tak mnoho z nás dělá to, co téměř každý kolem nás. 

V čem vlastně spočívá náš úspěch? Co zkusit jít svou vlastní cestou? Ptáte se, která je vlastně ta správná cesta? Co se zkusit vydat po té cestě, která je našemu srdci nejbližší?

Ono totiž zůstat připoutaný k bezpečně známým břehům není nic jiného než se nechat spoutat naším vlastním strachem. Na to, abychom mohli prozkoumat moře, je třeba, aby se nám z očí ztratil břeh. 

Přestaňme se bát. Žít v bezpečně známém přístavu a lpění na něčem, co důvěrně známe je začátek smrti zaživa. Kdy se do našeho života vrátí dobrodružství a kdy se znovu rozproudí v našich žilách krev? Tehdy, když uděláme ten krok do neznáma a začneme prozkoumávat kouty našeho života. 

Co je na odvrácené straně strachu? Štěstí. Naše štěstí. A jak za tím štěstím vyrazit? Myslím, že stačí jen sundat zámek, otevřít mříže a vyrazit - kam? Směrem vpřed na cestě na naší cestě životem, který si pojďme užívat a žít ho.