Pokora

20.02.2018

"Pokorný člověk ví, že nic neví a vrací se ke své nevinnosti z dětství. Ten, kdo je pokorný, je neustále překvapený a v úžasu. Pro pokorného člověka je vše záhadnou."

Člověk, který tvrdí, že je pokorný a zároveň má neustálou potřebu být úplně ve všem nejlepší, pak jde jednoduše o potlačené ego. V tomto případě, si myslím, jde o pokoru falešnou. Proč? Protože falešná pokora potlačí naše ego, které tu pokoru pouze předstírá a zároveň s tím touží být skutečně nejlepší. Myslím si však, že nikdo z nás není horší nebo lepší než-li ti druzí a nelze lidi dělit do skupin horších a lepších. Všichni jsme jedineční a nenahraditelní.

K tomu všemu potřebujeme jen být sami sebou. Podle mne ta pravá pokora znamená jen nepřítomnost našeho vlastního ega. Stačí k tomu jen odhodit vše, co je v našem životě navíc - všeho, co skutečně již nepotřebujeme a co jsme si nahromadili kolem sebe samých. Co to vlastně znamená? Probudit v sobě to vnitřní dítě, které probudí svou vlastní nevinnost. Pokorný člověk se vrátil k dětské nevinnosti a v mnoha věcech vidí záhadu. Stačí mu u moře sbírat kameny a má přitom radost, jako by sbíral zlato.

Pokorný člověk je bez nároků a cítí v sobě pouze vděčnost za vše, co mu do života vstupuje. Pokorný člověk ví, co je bezpodmínečná láska, kterou šíří všude kolem. Ta vděčnost a bezpodmínečnost je pokorným člověkem šířena vůči lidem, přírodě,...všemu kolem nás a v samotné existenci.