Přijmout sama

11.12.2019

Každý z nás touží být milován, přijímán a každý z nás chce někam patřit. Tato touha po lásce a přijetí druhými je tím, co nás motivuje jednat tak, jak jednáme. Dnešní společnost nás od dětství vede k tomu, že lásku je třeba si zasloužit a naplnit očekávání druhých. 

Sebeláska voní

Kolik jen času a energie věnujeme druhým lidem a kolik jen sobě? Kolik věcí ve svém životě děláme jen proto, že se to musí a očekávají to od nás druzí? A děláme skutečně to, co chceme a co nás baví?

Mnoho z nás má špatný pocit, když se věnujeme sami sobě a od dětství jsme vedeni k tomu, že máme více myslet na druhé než-li na sebe. Je pro nás důležitější, co si o nás myslí druzí a častokrát tak jednáme v rozporu sami se sebou. Bojíme se být sami sebou, protože se bojíme, že nás druzí zavrhnou.

Tři kroky k sebepřijetí

1. Poznejme sami sebe

Ano, chce to velkou dávku odvahy začít sloupávat všechny masky a podívat se na sebe do zrcadla se vším, co k nám patří. Je to však úplně první krok na cestě k sebepoznání i sebepřijetí.Skutečným mistrem se může stát jen ten, kdo opravdu zná své silné a slabé stránky.

2. Přijetí

Když už víme, kdo jsme, a podařilo se nám sestoupit do hlubin vlastního nitra, je dalším krokem (sebe)přijetí. I když se nám třeba nelíbí ten pohled do zrcadla, je třeba se to naučit přijmout, protože přijetí je skutečným klíčem k (sebe)lásce a to je klíč ke dveřím otvírajícím se k lásce. Přijměme všechny naše emoce, tělo i naše myšlenky. Láska k druhým začíná tou láskou k sobě samým. 

3. Vděčnost

S poznáním sebe samé a přijetí je důležité naučit se i vděčnost za vše, co nám život přináší. Můžeme být vděční i za to, že jsme tady, za naše fyzické tělo, za rodinu, přátele,....Myslím, že na světě není člověk, který by neměl být za co vděčný.

Zkusme se místo nekonečného honění se za štěstím z vnějšího světa naučit se být vděční.