Projekce

23.06.2019

Často míváme s některými lidmi problém a vadí nám některé jejich reakce a vlastnosti. Co si zkusit položit otázku, jaké ta konkrétní osoba má vlastnosti, které se tolik liší od těch našich? A jakým způsobem vyjadřuje něco opravdu jiného od toho, co projevujeme my sami? Možná nám ta konkrétní osoba projektuje některé stránky nás samotných, které si často nechceme ani přiznat. Možná nám na lidech v našem okolí vadí, že jsou agresivní a na nás moc dotěrní - jak jsme na tom my sami s asertivitou a průbojností?

Možná pro nás bude těžké akceptovat lidi, s kterými máme problém, ale přesně tito lidé nám ukazují naše potlačené stránky. Jak to vlastně poznáme? Tím, že daného člověka odsuzujeme, pod čímž se může skrývat žárlivost, protože ten daný člověk si dovolí projevit tu energii, kterou my si sami bráníme projevit. Ale ten daný člověk, u kterého nám něco vadí, může být vyveden z rovnováhy úplně jiným způsobem než my sami. Není třeba tlačit na pilu, ale co si zkusit dovolit věnovat se té energii, kterou potřebujeme rozvinout?

Pokud jsme například tichou a rezervovanou osobou, můžeme odsuzovat osobu, která na sebe strhává velkou pozornost - možná je to jen odraz té části naší osobnosti, která by ráda upoutávala větší pozornost našeho okolí. Kdy v životě odsuzuji sebe nebo jiné? A jak se v tom ukazuje ta část mě, s níž mám problém a neumím se s tím smířit?

Zároveň s tím se občas vyhýbáme lidem, s kterými máme problém i toho, čeho se bojíme a obáváme se, že postavit se tomu tváří v tvář by mělo pro nás nepříjemné následky. Přitom ty nepříjemné následky nám způsobuje právě to, čemu se vyhýbáme - tomu, co je třeba poznat, přiznat si danou věc nebo jí objevit. Z vlastní zkušenosti vím, že je třeba naučit se přijímat to, čeho se bojíme, ať už je to zkoumání našich vlastních emocí a pocitů. Akceptovat něco je vlastně ochota podívat se na danou situaci zpříma a čelit tomu. Ale zároveň akceptovat neznamená pouštět do svého života to, co nám není příjemné a dobré, je důležité si nastavit hranice a naučit se rozlišit, co je pro nás samotné dobré a co ne. 

Je dobré si i pamatovat, že když jsme ochotni poučit se ze svých vztahů neznamená setrvávat ve vztazích, v kterých se necítíme komfortně. Nejsme-li v některém vztahu spokojeni, je třeba se poučit a naučit se stanovit si hranice, pro svou vlastní ochranu. Znamená to z daného vztahu odejít, pokud je to způsob, jak se o sebe postarat. 

A zároveň nás lidé mohou kritizovat či odsuzovat jen do té míry, do jaké to sami připustíme. Ale nejprve musíme podniknout kroky, abychom se skutečně postarali sami o sebe. S tím i souvisí to, že si musíme dovolit nahlédnout do sebe samotných a vyléčit i to, co sami na sobě kritizujeme či odsuzujeme. Místo toho přijmeme sami sebe, začneme se mít rádi a být si sami sobě i oporou. 

A závěrem posílám otázky, které nám mohou pomoci ke stanovení vlastních hranic a sebepřijetí :-)

1. Jakým nejmenším krokem se mohu přiblížit k vytvoření vlastních hranic?

2. Co mi může pomoci přijmout samu sebe se vším, co ke mě patří?