Psaní deníku

31.05.2020

"Mám chuť být doma. Teď potřebuji teplo a huňatou deku a voňavý čaj. Nechci ještě nic začínat. Nejvíc ze všeho si teď potřebuji srovnávat věci v hlavě a dělat pořádek s tužkou a deníkem v ruce. Nechci si zaplácnout diář hromadou aktivit a spíš se jen naciťuji, co bude pro mě v následujícím období to pravé. Jsem zvědavá, jaké další rozměry mi tahle inspirace přinese."

Rozjezd letošního roku jsem měla v plánu pomalejší rozjezd - vždyť není kam chvátat a nic mi neuteče. Když dovolím sama sobě víc plynout, pak i můj život a všechny situace v mém životě pojedou ve větším flow. Neuměla jsem slovy popsat, proč jsem se pro ten pomalejší rozjezd rozhodla a přesně v momentě, kdy jsem měla pocit, že mohu trochu zrychlit, tak mi vesmír ukázal, že ne, že je ještě čas a do života nás všech přišla karanténa. 

Během toho období, kdy tady s námi bylo to intenzivní koronavirové období, jsem si uvědomila, že je opravdu potřeba mnoho věcí v mém životě přehodnotit. To období jsem využila k revizi svého života, k propuštění všeho, co již nepotřebuji a k přijímání nového. Zanesla jsem si do svého života i pravidelné rituály, které mi pomáhají startovat můj den, dělat ho klidnějším a večer mi ty rituály pomáhají daný den zakončovat. 

Jedním z těch rituálů, který jsem si ve svém životě zakotvila, je pravidelnější psaní deníku - ne že bych před tím nepsala, ale bylo to tak nárazové. A teď vidím, že teprve když píši pravidelně, uvědomuji si více své emoce, co ve svém životě nechci a co naopak chci. Deník je pro mě i určitým druhem terapie, zdrojem vlastního sebepoznání a je to pro mě i určitý způsob, jak zůstat v kontaktu sama se svým vlastním nitrem. 

Deník vnímám i jako jednoho ze svých nejlepších přátel a napomáhá mi utřídit si i mé myšlenky, mohu být opravdu sama sebou a zároveň mi slouží i jako určitý druh sebereflexe. 

Však i ručně psaná forma deníku je vhodná pro aktivaci pravé mozkové hemisféry a je na každém z nás, jak často do svého deníku bude psát. 

A jak to s deníkem máte vy? Máte ten deník někde doma na poličce nebo schovaný v šuplíku? Ne? A co zkusit odpovědět zatím ještě ne? Psaní deníku je spojeno s dospíváním, ale znám i mnoho dospělých, kteří si pravidelně do deníku zapisují. 

V čem nám psaní deníku může pomoci?

- utřídit si myšlenky

- vyrovnat se s chybami a na vše se podívat s odstupem

- můžeme se mu svěřit se vším, co nechceme říci nikomu jinému

- při psaní deníku dochází k vnitřní očistě

- jde o ozdravný a očistný proces, tzv. psychohygiena

- psaní nám pomáhá formulovat naše myšlenky

Deník můžeme psát tak, jak uznáme za vhodné - kdykoli mu potřebujeme cokoli svěřit. Není třeba psát denně, stačí i jednou týdně a je jen na nás, zda budeme psát celé věty či jen heslovitě. Důležité je psát otevřeně a upřímně a všechny zábrany, které z počátku budeme mít, budou postupně mizet. 

Jako průvodkyně ženskou duší v psaní deníku vidím velký přínos. Proč? Psaní nás nutí zastavit a zmyslet se nad vším, co se nám děje, nad svými zážitky a umožňuje nám třídit si naše myšlenky a názory. Co si zkusit každý večer do deníku zapsat pozitivní zážitky a to, co jsme ten den zažili? Máte potřebu namítnout, že denně čas nemáte, pak se zeptejme sami sebe - proč? Sami před sebou nic skrývat nemusíme a deníku to svěřit můžete.