Zastav se!

24.11.2020

V mém životě jsem zažila pár chvilek, kdy jsem začala ztrácet víru v lepší zítřky, hlavně ve chvílích, kdy ostatní to dění kolem vnímali jinak než-li já sama. 

Zažila jsem i momenty, kdy mě reakce druhých zraňovaly a najednou jsem měla pocit, že mě cosi stahuje někam dolů. 

Tolikrát jsem měla pocit, že jsem na to všechno sama a v mé blízkosti není nikdo, kdo by mi podal ruku, o koho bych se mohla opřít...

Někdy mi to všechno přišlo strašně dlouhé a nekonečné...

...avšak jindy se najednou v mém životě objevil ten okamžik, kdy jsem v zázraky věřit začala. 

Ano, dnes již vím, že dané chvíle v mém životě mě zastihly v momentě, kdy jsem nebyla připravena pokračovat dále či se vydat na novou cestu, byla jsem příliš unavena a vyčerpána tím vším, co se dělo všude kolem, měla jsem pocit, že už víc neunesu...

...a přitom stačilo málo - dovolit si přestat bojovat. Bojovat se sebou i s tím vším kolem. A stačilo přestat dokazovat. Ano, není třeba dokazovat sama sobě i druhým, že na něco mám.  

Dovolila jsem si místo toho všeho zastavit a najednou jsem zjistila, co je na tom pohledu druhých jiného, co mohu změnit sama na sobě i v mém vlastním životě...

Dovolila jsem si na krátkou chvíli zastavit se a plynout.
Nechala jsem proudit svou myslí vše, co bylo třeba, všechna svá omezení, zlost, bolest, lásku. A ve chvíli, kdy jsem ucítila, že jsem připravena, dovolila jsem si vykročit. . 
Na samém počátku ten krok byl malý, nepatrný, ale jak jsem ty kroky přidávala, začala ta chůze být jistější...

A kdy jindy než-li teď je ideální zastavit, plynout, čistit svůj život od nadbytečného?

Užívej si i ty ta pravidelná krátká zastavení a plynutí. 

S láskou, 

Michaela

p.s. Těším se na vás během 8denní lednové výzvy - bude to jízda do hlubin i na vrchol, abychom zůstaly ukotveny pevně ve svém středu. :)